Miluju ho? Nebo jsem jen závislá? To je otázka, kterou si položí skoro každý, kdo někdy byl v intenzivním vztahu. Hranice mezi láskou a závislostí na partnerovi je totiž tenká a zvenku téměř neviditelná.

S tímto tématem pracuji pravidelně. Emoční závislost na partnerovi a žárlivost jsou vůbec nejčastější témata, která v rámci své vztahové praxe řeším. Klienti ke mně přicházejí s tím, že jejich vztah nefunguje, že se pořád hádají a že nedokážou partnerovi důvěřovat. Ale pod tím vším leží něco jiného, závislost, která tiše pohlcuje energii, koníčky, přátele i pocit vlastní hodnoty.

V tomto článku ti ukážeme, jak závislost poznat, proč vzniká a jak s ní začít pracovat. Vychází z naší vlastní zkušenosti, protože jsme si tímto vzorcem museli projít sami, i z každodenní práce s klienty.

Co je to závislost na partnerovi?

Emoční závislost na partnerovi je psychologický vzorec, kdy člověk přenáší odpovědnost za své štěstí, pocit bezpečí a vlastní hodnotu na druhého člověka. Na rozdíl od silné náklonnosti nebo intenzivní zamilovanosti jde o vnitřní přesvědčení, že bez partnera nedokážeš fungovat, cítit se dobře ani být sám sebou.

Projevuje se strachem z opuštění, neustálou potřebou pozornosti, kontrolou partnera a ztrátou vlastní identity.

Tento vzorec se nejčastěji vytváří tehdy, když dítěti chybělo dostatečné přijetí, bezpečí a emoční ujištění od rodičů. Nedostatek pozornosti, uznání nebo náklonnosti zanechává vnitřní prázdnotu, kterou se dospělý člověk nevědomě snaží zaplnit v partnerském vztahu.

Výsledkem je neustálá potřeba ujišťování, přizpůsobování se partnerovým rozhodnutím a přecitlivělost na jeho odstup nebo nezájem.

Záměna s láskou je přitom přirozená, protože obojí přichází s intenzivními pocity. Rozdíl je ale v jejich zdroji. Láska vychází z dostatku, závislost ze strachu. Láska dává partnerovi prostor a svobodu, závislost potřebuje mít situaci pod kontrolou a sklouzává k žárlivosti. A zatímco láska snese i chvíle odloučení nebo partnerovy špatné nálady, závislost je v tu chvíli zdrojem úzkosti.

Výzkum z roku 2014 publikovaný v BioMed Research International ukazuje, že afektivní závislost může souviset s kontrolním chováním a agresivními reakcemi ve vztahu. Nejde přitom nutně o agresivitu jako primární motiv, ale o strach ze ztráty, opuštění nebo ohrožení vlastní hodnoty.

Láska vs. závislost na partnerovi

Láska, která pochází ze strachu, není láska, ale potřeba. Emocionální závislost na partnerovi pochází z vnitřní prázdnoty, kdy očekáváš, že tvůj partner tuto prázdnotu zaplní a ty se budeš cítit milovaná a v bezpečí. Jakmile učiníš svého partnera odpovědným za své štěstí, bezpečí a hodnotu, začneš se snažit mít kontrolu nad tím, aby tě miloval tak, jak chceš být milovaná.

Láska je o dávání a sdílení, ne o získávání. Když někoho skutečně miluješ, hluboce si vážíš jeho základních vlastností a nepotřebuješ ho měnit, kontrolovat ani vlastnit. Láska dává prostor a svobodu.

laska-vs-zavislost-na-partnerovi-infografika

Závislost na partnerovi test

Pojďme si udělat malý test, který ti prozradí, zda jsi na partnerovi závislá nebo nikoliv. Počítej, kolikrát sis odpověděla ANO.

  1. Myslíš na něj po většinu dne?
  2. Potřebuješ od něj/ní slyšet neustále ujištění?
  3. Raději vynecháš svůj koníček, abys mohl/a být s ním/ní?
  4.  Nejvíce by se ti líbilo, kdybyste spolu byli většinu času svého dne?
  5. Upřednostňuješ jeho/její potřeby před svými potřebami?
  6. Máš pocit, že když se s partnerem rozejdeš, nedokážeš bez něj žít?
  7. Odkládáš a posouváš věci, které máš udělat, jen proto, abys mohl/a být s partnerem?
  8. Už ti tolik nezáleží na tvé kariéře?
  9. Přijde ti, že se víc pobavíš se svým partnerem než sama nebo s přáteli?
  10. Občas tě přepadává úzkost z toho, že tě tvůj partner nějakou dobu odmítá? (Protože má třeba špatné období)
  11. Myslíš si, že je to tebou, když si tě partner nevšímá?
  12. Tak nějak potřebuješ souhlas od partnera se vším ve tvém životě?
  13. Cítíš se uvnitř prázdná a sama, pokud ti tvůj partner nevěnuje pozornost?
  14. Máš nadměrný a častý strach ze ztráty svého partnera, například z rozchodu nebo nevěry?
  15. Učinila jsi svého partnera odpovědným za tvé štěstí, hodnotu a bezpečí?

Vyhodnocení testu

Pokud jsi odpověděla 1 až 2× ANO: Závislost na partnerovi pravděpodobně není tvým hlavním tématem. Přesto může být užitečné projít si zbytek článku, některé vzorce se projevují nenápadně a dlouho nepozorovaně.

Pokud jsi odpověděla 3 až 5× ANO: Objevují se první známky závislosti, které stojí za pozornost. Zatím jde o vzorce, se kterými se dá pracovat relativně snadno, čím dříve, tím lépe.

Pokud jsi odpověděla více než 5× ANO: Závislost na partnerovi pravděpodobně ovlivňuje tvůj vztah i tvůj osobní život výrazněji, než si možná uvědomuješ. Není to důvod k panice, ale je to důvod začít pracovat na změně. V dalších sekcích ti ukážeme, jak.

Závislost na partnerovi příznaky

Následující příznaky ti pomohou rozpoznat, zda jde o závislost. Čím více se v nich poznáváš, tím silnější vzorec pravděpodobně máš.

  • Prázdnota bez partnera. Bez něj se cítíš nejistá nebo jako by ti chyběl kus tebe samé.
  • Neustálá potřeba ujišťování. Potřebuješ vědět, že tě miluje, že nikam neodejde a že je vše v pořádku.
  • Přecitlivělost na jeho reakce. Jeho špatná nálada nebo mlčení v tobě okamžitě spouští úzkost a katastrofické myšlenky.
  • Žárlivost na cokoliv, co mu bere pozornost. Jeho přátelé, práce nebo koníčky jsou pro tebe zdrojem ohrožení.
  • Kontrola partnera. Kontroluješ jeho telefon, pohyb nebo kontakty, protože strach ze zrady je silnější než důvěra.
  • Ztráta vlastních koníčků a přátel. Buď jsi je obětovala vztahu, nebo jsi převzala partnerovy.
  • Potřeba jeho souhlasu. Přizpůsobuješ své názory a rozhodnutí partnerovi a potřebuješ jeho souhlas i s věcmi, které se ho netýkají.
  • Potlačování vlastních potřeb. Vztah a partner jsou vždy na prvním místě, ty až potom.
  • Panický strach z rozchodu. Představa života bez partnera se ti zdá nemožná.
  • Odpovědnost za jeho náladu. Když je mu špatně, je to tvoje vina, když je mu dobře, cítíš úlevu.
  • Ztráta vlastní identity. Nevíš, kdo jsi mimo vztah, co chceš a co tě baví.
  • Chronické vyčerpání. Vztah ti bere výrazně více energie, než ti dává, přesto nedokážeš přestat.
  • Tolerance špatného zacházení. Zůstáváš ve vztahu, i když tě dlouhodobě zraňuje, protože představa samoty je horší.
  • Idealizace partnera. Partnera vnímáš jako někoho, bez koho nemůžeš být šťastná nebo úplná.

 

emocni-zavislost-na-partnerovi-infografika

Proč a jak vzniká závislost na partnerovi

Závislost na partnerovi vzniká jako kombinace zkušeností, které člověka naučily spojovat lásku se strachem, nejistotou nebo vlastní hodnotou. Ve své praxi se nejčastěji setkávám s těmito šesti příčinami:

Úzkostná citová vazba z dětství

Jednou z nejčastějších příčin je ambivalentní úzkostné připoutání. Pokud dítě vyrůstalo v prostředí, kde se nemohlo spolehnout na citovou dostupnost rodičů, mohlo si vytvořit vnitřní přesvědčení, že láska je nejistá a že o ni musí neustále usilovat.

V dospělosti se tento vzorec může projevit tak, že člověk potřebuje časté ujišťování, bojí se opuštění a přenáší odpovědnost za svůj pocit bezpečí na partnera.

Výzkum z roku 2024 ukazuje, že nejistá vazba, zejména úzkostná vazba, souvisí s vyšší emoční závislostí na partnerovi.

Traumatické spojení

Traumatické spojení může vznikat v toxických vztazích, kde se střídá intenzivní blízkost se zraňováním, odmítáním nebo ponižováním. Partner je jednou laskavý a pozorný, podruhé odtažitý nebo krutý. Tato nepředvídatelnost může pouto paradoxně posilovat.

Člověk pak čeká na další hezkou chvíli, omlouvá bolestivé chování a má problém odejít, i když mu vztah dlouhodobě ubližuje. Studie z roku 2016 ukazuje, že emoční závislost může souviset s vyšším rizikem zneužívající dynamiky v partnerském vztahu. To pomáhá vysvětlit, proč může být pro člověka těžké odejít i ze vztahu, který mu dlouhodobě ubližuje.

Pokud se v tomto vzorci poznáváš a vztah tě opakovaně zraňuje psychicky, fyzicky nebo sexuálně, je důležité vyhledat odbornou pomoc. V České republice se můžeš obrátit například na Bílý kruh bezpečí na čísle 116 006 nebo na Linku první psychické pomoci 116 123.

Trauma z opuštění

Trauma z opuštění může vzniknout po ztrátě blízkého člověka, ať už smrtí, rozchodem, zradou, například nevěrou, náhlým odmítnutím nebo bolestivou zkušeností zlomeného srdce. Taková zkušenost může v člověku zanechat hluboký strach, že se to stane znovu. V dalším vztahu pak může být přecitlivělý na jakýkoliv signál, že se partner vzdaluje.

Partnerovu horší náladu, ticho nebo menší pozornost pak člověk nevnímá jako běžnou situaci, ale jako signál možného opuštění. Výsledkem může být kontrola, žárlivost, úzkost a potřeba mít jistotu, že partner neodejde.

Nízké sebevědomí

Nízké sebevědomí může být jedním z důvodů, proč člověk začne svou hodnotu hledat v partnerovi. Partner se pak stává zdrojem uznání, jistoty, identity a pocitu, že je člověk dost dobrý.

Výzkum z roku 2023 ukazuje, že nižší sebevědomí souvisí s vyšší emoční závislostí na partnerovi a silnější potřebou vztahové jistoty.

Když se partner vzdálí, mlčí nebo věnuje pozornost někomu jinému, člověk to bere jako známku odmítnutí. Vyvolává to v něm pocit, že už není dost důležitý, milovaný ani v bezpečí.

Spoluzávislost

Spoluzávislost se běžně objevuje u lidí, kteří vyrůstali v prostředí, kde museli příliš brzy řešit emoce, potřeby nebo problémy druhých. Může jít například o rodiče závislého na alkoholu, drogách, nebo o rodiče emočně nestabilního.

Dítě se naučilo potlačovat vlastní potřeby a soustředit se na to, aby byl druhý člověk v pořádku. V dospělosti si pak člověk tento vzorec přenáší do vztahu a cítí se zodpovědný za partnerovu náladu, pohodu i štěstí.

Nedostatek vlastní identity

Další příčinou může být nedostatečně rozvinutý pocit vlastního já. Člověk nemá jasně ukotvené své hodnoty, zájmy, hranice ani směr, a proto jeho život snadno začne splývat se životem partnera.

Vztah se pak stává hlavním zdrojem identity. Člověk neví, kdo je mimo vztah, co chce a co ho naplňuje. Tohle se liší od nízkého sebevědomí. Nejde jen o pocit, že člověk nemá dostatečnou hodnotu, ale spíš o to, že nemá pevně vytvořený vlastní život mimo partnera.

Fáze závislosti na partnerovi

Závislost na partnerovi se vyvíjí postupně a většina lidí si ani neuvědomí, ve které fázi se právě nachází. Pochopení těchto fází ti pomůže lépe porozumět vlastnímu vzorci a poznat, odkud začít pracovat na změně.

  • Fáze I: Idealizace: Vztah začíná intenzivně a slibně. Partner se zdá dokonalý, společné chvíle jsou nádherné a člověk má pocit, že konečně našel toho pravého. V této fázi závislost ještě není vidět, protože ji maskuje přirozená zamilovanost. Pod povrchem už ale může být přítomné první varování, příliš rychlé splývání a vzdávání se přátel nebo koníčků hned na začátku.
  • Fáze II: Postupná ztráta nezávislosti: Vztah se stává středem všeho. Vlastní zájmy, přátelé a potřeby ustupují do pozadí. Člověk začíná přizpůsobovat svůj život partnerovi, jeho plánům, náladám a potřebám. Zpočátku to může vypadat jako oběť z lásky. Ve skutečnosti jde o první ztrátu sebe sama.
  • Fáze III: Probuzení: Přichází uvědomění, že něco není v pořádku. Úzkost, strach z opuštění a vyčerpání jsou příliš silné na to, aby se daly ignorovat. Tato fáze je bolestivá, ale zároveň nejdůležitější, protože je to moment kdy se dá začít pracovat na změně.
  • Fáze IV: Citelné dopady na život: Pokud se vzorec neřeší, závislost začne ovlivňovat všechny oblasti života, kariéru, přátelství, zdraví i sebevědomí. Člověk žije pro vztah a mimo něj přestává fungovat jako samostatná bytost.

 

4-faze-zavislosti-na-partnerovi-infografika

Jak mě závislost na partnerce připravila o sebe sama

Závislost má jednu zásadní nevýhodu, krade ti potenciál. Sám jsem to zažil na vlastní kůži.

Několik let jsem žil ve vztazích, kde jsem si přes partnera potvrzoval vlastní hodnotu, pocit bezpečí i smysl. Většinu energie, pozornosti a času jsem investoval do vztahu, do partnera, do udržení toho, co se už dávno rozpadalo, protože se v něm ztrácela důvěra i zdravý respekt k sobě navzájem.

Toleroval jsem věci, přes které jsem ve skutečnosti nedokázal přejít. Místo odchodu jsem ve vztahu zůstával, i když moje slova říkala něco jiného než moje činy. Má tehdejší partnerka přestává brát vážně moje hranice i to, co jsem říkal, protože viděla, že nakonec stejně zůstanu.

Postupně si ke mně dovolovala čím dál víc, ztrácela ke mně respekt i důvěru a já jsem zároveň ztrácel respekt sám k sobě, protože jsem opakovaně popíral vlastní potřeby a hodnoty. Věděl jsem to, cítil jsem to, ale nedokázal jsem s tím nic udělat, protože bolest z opuštění, samoty a ztráty byla v tu chvíli mnohem silnější.

A víš, co bylo největší ironií celého toho příběhu? Všechnu tu energii jsem mohl investovat do sebe a svého vlastního života. Do mých koníčků, kariéry, přátelství a budování něčeho, co by mi zůstalo i bez vztahu.

Přestože každý můj vztah začínal intenzivně a slibně, nakonec jsem se v něm pokaždé postupně ztrácel. Přizpůsoboval jsem se, potlačoval vlastní potřeby a bál se opuštění, dokud se to celé nerozpadlo jako domeček z karet.

Po jednom z těch rozchodů mě to úplně položilo. Nebyl to jen typický smutek a lítost po člověku, kterého jsem ztratil. Bylo to mnohem hlubší. Měl jsem pocit, jako by se spolu se vztahem rozpadla i část mě.

Najednou tam nebyl jen smutek po člověku, ale obrovská prázdnota, úzkost a panika. Postupně se to u mě rozjelo až do deprese. A pod tím vším zůstávala jedna zásadní otázka: „Kdo vlastně jsem bez vztahu?“

Najednou jsem nevěděl, kdo jsem bez partnerky, co vlastně chci, co mě baví ani kam směřuju. Došlo mi, že jsem na vztahu nestavěl jen lásku, ale i vlastní hodnotu, bezpečí a identitu. A když vztah skončil, měl jsem pocit, jako by skončil i můj život a celá moje identita se rozpadla na prach.

Trvalo mi poměrně dlouho, než mi došlo, že problém nebyl jen v těch konkrétních lidech. Byl hlavně ve vzorci, který jsem si nesl už dávno před nimi. A žádný další vztah nebo ideální partnerka mě před tím vzorcem nezachrání, dokud ho nezačnu řešit sám v sobě.

Za ty roky praxe mi došlo, že jsem v tom nebyl sám. Hodně lidí, kteří za mnou přicházejí, prožívá velmi podobný vzorec. Dokud hledají venku to, co jim chybí uvnitř, tento vzorec se jim opakuje. S jiným partnerem, ale stejnou dynamikou.

Jak se zbavit závislosti na partnerovi

Prvním krokem je uvědomění. Ne obviňování partnera ani nekonečná analýza vztahu, ale upřímná odpověď na otázku: „Přenáším na něj odpovědnost za své štěstí a pocit vlastní hodnoty?“

Pokud ano, je to dobrá zpráva. Vzorec, který vznikl v minulosti, se dá v přítomnosti změnit. U svých klientů se opakovaně setkávám s tím, že lidé, kteří si závislost včas pojmenují a uvědomí, mají výrazně snazší cestu k jejímu překonání než ti, kteří roky řeší jen symptomy, žárlivost, hádky a rozchody, aniž by se dostali ke kořeni.

Pojmenovat vzorec je první krok. Druhý je pochopit, že partner tě nikdy nedokáže trvale naplnit a ani to není v jeho silách. Trvalý pocit vlastní hodnoty a bezpečí si musíš vybudovat sám v sobě.

Pochop svůj vzorec připoutanosti

Závislost na partnerovi se nejčastěji váže na úzkostně ambivalentní nebo dezorganizovaný typ připoutání. Oba vznikají v dětství jako reakce na prostředí, které neposkytovalo dostatečné bezpečí, přijetí nebo stabilitu. V dospělosti se tento vzorec může přenášet do partnerských vztahů.

Identifikace vlastního typu připoutanosti ti ukáže směr. Je to mapa, podle které se můžeš začít lépe orientovat ve své vztahové dynamice, emocích i reakcích. Podrobně se tomu věnujeme v článku teorie citové vazby.

Zpracuj trauma, které za vzorcem stojí

Závislost na partnerovi má ve většině případů kořeny v konkrétních zkušenostech, v dětském zanedbání, v traumatu z opuštění, ve zneužívajícím vztahu nebo v dlouhodobém pocitu, že nestačíš.

Samotné uvědomění nestačí. Pokud je za tím trauma, nejde jen o myšlenky v hlavě, ale i o reakce těla a nervového systému. Proto je důležité pracovat nejen s myšlenkami, ale i s reakcemi, které se v člověku automaticky spouštějí. Pomáhá práce s tělem, emocemi a postupná regulace nervového systému. Bez toho se vzorec může vracet, i když člověk rozumově chápe, co se děje a proč.

Nauč se regulovat nervový systém bez partnera

Toto je podle mě jeden z nejdůležitějších kroků a zároveň ten, který lidé nejčastěji přeskakují. Závislí lidé se uklidňují přes partnera. Jeho přítomnost, ujištění nebo pozornost funguje jako regulátor jejich vnitřního stavu. Bez něj se cítí neklidně, úzkostně nebo prázdně.

Cílem není se od partnera distancovat, ale naučit se cítit bezpečně sám v sobě, bez závislosti na jeho reakci nebo přítomnosti.

To znamená budovat vlastní schopnost regulace přes práci s tělem a regulaci nervového systému. Pohyb, příroda, rutiny, tvoření, budování něčeho vlastního nebo koníčky v tom můžou výrazně pomoct, ale samy o sobě tuto práci nenahrazují. Jsou to podpůrné nástroje, které ti pomáhají cítit se klidněji a bezpečněji, aniž by to záviselo na někom jiném.

Začni naplňovat vlastní potřeby

Hodně lidí ani neví, jaké jsou jejich skutečné potřeby. Roky se přizpůsobovali partnerovi, přebírali jeho zájmy a potlačovali vlastní přání. Až ve chvíli, kdy se vztah začne rozpadat, zjistí, že vlastně nevědí, kdo jsou mimo něj.

Sebepoznání začíná ve chvíli, kdy si poprvé po dlouhé době začneš všímat toho, co chceš, cítíš a potřebuješ ty sám. Co od života opravdu chceš? Co tě během dne nabíjí a co tě naopak vyčerpává? Kde se cítíš přirozeně a kde se jen přizpůsobuješ? Co děláš kvůli sobě a co jen proto, abys neztratil vztah nebo přijetí druhých?

Začni malými konkrétními kroky. Zkus si každý den vyhradit čas jen pro sebe bez partnera. Vrať se ke koníčku, který jsi odložil. Choď víc mezi vlastní přátele. Zapisuj si, co cítíš, chceš a potřebuješ. Uč se dělat malá rozhodnutí podle sebe, ne podle toho, jak zareaguje partner.

Tím se postupně buduje identita, sebevědomí a vlastní život mimo vztah.

U žen se tento vzorec často váže na syndrom hodné holčičky, naučený vzorec, ve kterém vlastní potřeby jdou vždy až na druhé místo a říkat ne není přijatelné. Pokud se v tom poznáváš, věnujeme se tomu podrobně v samostatném článku.

Buduj vnitřní pocit bezpečí a vlastní identitu

Zdravý vztah vzniká ze svobodné volby dvou lidí, kteří jsou celí sami o sobě, ne z potřeby zaplnit v sobě prázdné místo. Pokud je tvůj pocit bezpečí, hodnoty a identity závislý na partnerovi, každý vztah dřív nebo později ponese tento vzorec.

Dej si to, co hledáš u svého partnera. Bezpečí, přijetí, pozornost, ocenění. Nezní to jako velká věc, ale pro většinu lidí se závislostí je to zásadní obrat. Přestaň čekat, až ti to někdo dá a začni si to dávat sám.

Začni investovat do sebe. Do přátelství, kariéry, koníčků a osobního rozvoje. Buduj pocit vlastní hodnoty i mimo vztah. Čím víc si to začneš uvědomovat, tím snazší pro tebe bude nastavovat hranice, dělat rozhodnutí podle sebe a nepřizpůsobovat se partnerovi bezhlavě.

Tráv čas aktivitami, které tě rozvíjí a dávají ti pocit smyslu i bez partnera. Vrať se ke koníčkům, buduj vlastní přátelství, uč se nové věci, pracuj na svých cílech a vytvářej si život, který má hodnotu i mimo vztah.

Začni také sledovat, kde se ve vztahu automaticky přizpůsobuješ. Zkus častěji říkat svůj názor, otevřeně komunikovat své potřeby a dělat malá rozhodnutí podle sebe. V těchto drobných momentech se postupně buduje sebevědomí, hranice a zdravější vztah k sobě samému.

Co udělat hned dnes

  • Napiš si, kdy během dne nejvíc hledáš ujištění od partnera.
  • Vyber jednu situaci, ve které se automaticky přizpůsobuješ a tentokrát zkus zareagovat jinak.
  • Udělej jedno malé rozhodnutí podle sebe bez ohledu na to, jak partner zareaguje.
  • Dej si dvacet minut bez telefonu a bez kontroly partnerových zpráv.
  • A zapiš si, co právě cítíš, co potřebuješ a co si můžeš dát sám.

Vyhledej odbornou podporu

Vím, jak těžké je z tohoto vzorce vystoupit, zvlášť když člověk rozumově chápe, co se děje, ale stejně se v tom dál točí. Pokud cítíš, že chceš na tomto tématu začít pracovat hlouběji, můžeš využít individuální spolupráci, kde se společně podíváme na tvůj konkrétní vzorec, jeho příčiny a na kroky, jak ho postupně změnit.

Poznámka: Tento článek má pouze informativní a vzdělávací charakter. Sdílí zkušenosti, poznatky a doporučení z našeho osobního života a praxe s klienty, ale nenahrazuje individuální konzultaci ani odbornou péči. Odbornou podporu, poradenství a individuální či párovou práci s klienty nabízíme v rámci své praxe Cesta Relaxace.

zavislost

Autoři článku

Lenka Heczková

Lenka Heczková

Terapeutka a koučka

Lenka Heczková je terapeutka a koučka se specializací na psychologii, vztahy a sexualitu, Ženskou energii, neurovědy, meditace a práce s podvědomím. Zaměřuje se na vztahové poradenství a psychologií, individuální i párové terapie, témata zvládání stresu, emoční inteligence, práce s myšlením. Dále se soustředí se na práci s podvědomím, pozitivní psychologií, používá techniky imaginace, meditace, dechové techniky, a poznatky z neurovědy.

Jiří Čapovec

Jiří Čapovec

Celostní terapeut, kouč a mentor

Jiří Čapovec je celostní terapeut, kouč a mentor s více než 10 lety praxe. Ve své praxi využívá poznatky z neurověd, psychosomatiky a psychologie, které propojuje do praktických metod a strategií pro regulaci nervového systému, zvládání emocí, úzkosti a chronického stresu. Specializuje se na hluboké příčiny psychosomatických problémů a moderní postupy v oblasti duševního zdraví. Kromě působení v oblasti duševního zdraví se také zaměřuje na psychologii mezilidských vztahů (individuální i párová terapie). Je spoluzakladatel značky cesta relaxace spolu s jeho partnerkou, koučkou a terapeutkou Lenkou Heczkovou.

14 komentářů
  1. Andrea

    Dobrý den,
    děkuji za krásný a inspirující článek. A jak se řeší tato situace, problém ve vztahu rodič – dítě? Mamka-rodič závislý na mě-dítěti, lpí, ovládá, tlačí, a stahuje mne stále k sobě, což mi není vůbec příjemné?
    A tím mám pocit že mi znemožňuje žít a mít svůj vlastní život, cítím to i hodně energií.
    Já si to nesu po ní závislosti v partnerském vztahu nebo ve vztahu k mužům, proto jsem se dostala i k vašemu článku, a ráda bych si to v sobě vyřešila.
    Děkuji
    Hezký den
    Andrea

    Odpovědět
    • Cesta Relaxace

      Ahoj Andreo, děkujeme za zpětnou vazbu. To, co popisuješ, se ve vztahu rodič a dítě objevuje poměrně často. Rodič může z lásky, strachu nebo vlastní nejistoty na dítě hodně tlačit, držet si ho u sebe a těžko přijímat, že už má svůj vlastní život.

      V takové situaci hodně pomáhá začít postupně pracovat s hranicemi. Nejen je říct, ale také je umět udržet, i když se druhá strana zlobí, tlačí nebo vyvolává pocit viny. A pokud si všímáš, že se ti podobný vzorec přenáší i do partnerských vztahů, bylo by dobré se tomu věnovat víc do hloubky.

      Kdybys to chtěla někdy probrat podrobněji a jít více do hloubky, klidně se nám ozvi. Můžeme se společně podívat na to, jaké vzorce se u tebe opakují a jak s tím začít pracovat krok po kroku.

      S pozdravem
      Jirka a Lenka

      Odpovědět
  2. Marťa

    Děkuji za velice krasně zpracovanej članek Lenko. Zvažuji vaš online kurz, protože už s tim svym problemem musim něco udělat, ale mam strach. Vlastně mě brzdi strach, myslite, že mi vaš kurz muže pomoct i se strachem? Bojim se změny, že to nebude fungovat, že přijde rozvod a to ve mě vyvolava uzkost. Myslite, že lze vystoupit z takoveho začarovaneho kruhu? Děkuji a moc děkuji za vaše članky s pozdravem hezkeho dne Martina.

    Odpovědět
    • Cesta Relaxace

      Ahoj Martino, moc děkujeme za zpětnou vazbu. Strach ze změny je v takové situaci úplně pochopitelný. Když člověk dlouho funguje v určité vztahové dynamice, i změna k lepšímu může vyvolávat úzkost, protože neví, co přijde dál.

      Kurz ti může pomoct lépe pochopit, proč se v tom kruhu držíš, co tě brzdí a jak začít postupně budovat větší jistotu sama v sobě. Jde o postupnou práci se sebou, se strachem, emocemi, hranicemi, komunikaci a vztahem k sobě.

      Pokud budeš chtít, můžeš se nám ozvat a můžeme společně probrat, jestli je pro tebe kurz teď vhodný, nebo jestli by pro tebe byla lepší jiná forma spolupráce.

      S pozdravem
      Jirka a Lenka

      Odpovědět
  3. Erik

    Děkuji Děkuji Děkuji 🙏🏻🙏🏻🙏🏻

    Odpovědět
    • Cesta Relaxace

      Ahoj Eriku, rádo se stalo. Jsme rádi, že ti článek pomohl.

      S pozdravem
      Lenka a Jirka

      Odpovědět
  4. Aleš

    Precizně zpracovaný článek,který má hlavu i patu a pomáhá člověka nasměrovat. Závislost na manželce to je můj osobní problém,který mi brání se posunout ve vztahu i v životě dále. Prosím o možnost konzultovat svůj problém vámi a nasměrovat,abych se těch okovu mohl zbavit. Budu moc vděčný s pozdravem Aleš.

    Odpovědět
    • Cesta Relaxace

      Ahoj Aleši, děkujeme za zpětnou vazbu. Jsme rádi, že ti článek pomohl podívat se na svůj problém trochu jinak.

      Klidně nám napiš na e-mail info@cestarelaxace.cz a můžeme se domluvit na konzultaci nebo probrat, co by pro tebe v této situaci dávalo největší smysl.

      S pozdravem
      Jirka a Lenka

      Odpovědět
  5. Šárka Mokrošová

    Děkuji autorce za velice dobře odvedenou práci. Na tento web jsem už narazila po několikáté a vždycky zde najdu odpověď na to, co hledám a potřebuji. To není náhoda. Moc vám děkuji za to, co děláte oba společně. Jste skutečně vyvoleni, abyste pomáhali lidem.

    Odpovědět
    • Cesta Relaxace

      Ahoj Šárko, moc děkujeme za krásnou zpětnou vazbu. Jsme rádi, že se na náš web vracíš a že v našich článcích nacházíš hodnotu, která ti pomáhá a dává smysl.

      Děkujeme i za milá slova a podpory si moc vážíme.

      S pozdravem
      Lenka a Jirka

      Odpovědět
  6. Markéta

    Dobrý den, máte prosím nějaké doporučení, pokud jsem na opačné straně, čili když je emočně závislý partner na mně a nechce si to připustit? Dle něho je to v pořádku, když mě přeci miluje..Začínám být v konci se silami neustále naplňovat jeho emoční potřeby a být odpovědná za jeho štěstí…Děkuji.

    Odpovědět
    • Cesta Relaxace

      Ahoj Markéto, tohle bývá hodně vyčerpávající. Člověk má potom pocit, že musí neustále druhého uklidňovat, zachraňovat nebo nést zodpovědnost za jeho nálady a štěstí.

      Zkus si s partnerem v klidu promluvit hlavně o tom, co už je pro tebe dlouhodobě neúnosné. Důležité ale je, jak mu to podáš. Pokud to vyzní jako útok, pravděpodobně se začne bránit, zlobit nebo uzavírat. Zkus mluvit spíš o konkrétních situacích a o tom, co to dělá s tebou.

      Třeba že už je pro tebe těžké pořád kontrolovat jeho náladu, ujišťovat ho, přizpůsobovat se mu nebo přebírat odpovědnost za to, jestli je v pohodě. Hodně důležité jsou v této situaci hranice, protože podpora partnera je něco jiného než postupně ztrácet sama sebe.

      Může pomoct i to, když mu dáš přečíst tento článek nebo jiný materiál na téma emoční závislosti ve vztahu. Jde o to, aby se v tom sám poznal a lépe pochopil, co se mezi vámi děje. Někdy člověk své chování nevidí jako závislost, protože ho sám vnímá jako lásku, strach nebo potřebu blízkosti.

      Zároveň je důležité, aby to celé nezůstalo jen na tobě. Můžeš mu dát podnět, otevřít téma a říct, jak se v tom cítíš, ale nemůžeš za něj převzít práci, kterou musí udělat on sám.

      A pokud partner vůbec nechce připustit, že je v tom problém, změna bude hodně těžká. Vztah se totiž může posunout jen ve chvíli, kdy chtějí něco měnit oba.

      S pozdravem
      Jirka a Lenka

      Odpovědět
  7. Honza

    Skvělé 😉👍

    Odpovědět
    • Jiří Čapovec

      Ahoj Honzo, děkujeme za zpětnou vazbu 🙂 Jsme rádi, že se článek líbil.

      S pozdravem
      Jirka

      Odpovědět

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pin It on Pinterest

Shares